Sportiness CZ - Skákací chůdy

BEZPEČNOST SKÁKACÍCH CHŮD

O skákacích chůdách se dočtete na skokanských webech spoustu pravd, ale i polopravd a lží.

A proto se v tého části zaměřím pouze na poznatky z naší téměř tříleté praxe, kdy jsme měli možnost vyzkoušet chůdy všech značek vedoucích na českém trhu a komunikovali jsme s mnoha "značkovými patrioty". Nebavme se teď o chůdách, které se dostávají do ČR po kusech a pochybným způsobem.

Z pohledu bezpečnosti začátečníka stačí vnímat několik odrážek:

1) Všechny dovážené chůdy prošly certifikací nějaké nezávislé firmy, která určitě obsahuje i test všeobecných podmínek kladených na gymnastické nástroje. To je pochopitelně jen další cár papíru, který je úplně k ničemu a draze placený. Co je však důležité? Jen blázen by prodával chůdy, které jsou zmetkové, protože by nedělal nic jiného, než řešil stížnosti a reklamace.

2) Tisíckrát diskutovaná pružina skutečně praská. Jde o sklolaminát, někdy zesilovaný uhlíkovými vlákny, a jako takový podléhá únavě a pochopitelně nějaké procento zmetkovosti výroby. Pokud Vám někdo tvrdí, že jeho pružiny nepraskají a ostatních ano, tak nemá se skákacími chůdami dostatek zkušeností nebo Vám vědomě lže. Případy destrukce jsou víceméně ojedinělé, ale jsou. A jsou u všech druhů skoček. Důležité je vědět, že díky podélným vláknům nedojde k destrukci celé pružiny a tím i celé chůdy. Když jsem se před lety učil potahovat pružiny horkovzdušnou pistolí, fouknul jsem velice chytře horký vzduch na prochladnou pružinu, která samozřejmě praskla.
Hned jsme jí využili k zátěžovému testu a ačkoli byla měkčí a sem tam v ní hlasitě luplo, testovací běžec, který byl těžší než byla původní tvrdost pružiny, na ní uběhl několik kilometrů, než vyměkla natolik, že se prošlapávala při obyčejném kroku. Pozor! Vizuálně nebyla destrukce vidět, takže bych při této příležitosti varoval před koupí použitých chůd bez servisní prohlídky ve specializované firmě! Vím o několika lidech, kteří chtěli ušetřit a na náhodnou koupi dojeli. Pak volají nám a ptají se co s tím. Nic. Původní majitel Vám je zpátky nevezme, protože nebudete schopni nikomu dokázat, že jste závadu nezpůsobili vy.

3) Tvrdost pružiny je dle mého názoru věc, která má nejtěžší dopad na naše současné i budoucí zdraví. Čím tvrdší, tím nezdravější. U dětí a letitějších to platí dvojnásob. Človíček v růstu sice rád skáče do velké výšky, ale to neznamená, že si musí zničit klouby a páteř tvrdými rázy ještě než doroste. Průser je, že kromě tří skupin v celé ČR, nikdo neodměřuje přesnou tuhost pružin a prodává chůdy vesele v intervalu 10-20 kg. Pak už je to jen o štěstí, jaké si jako začátečníci "vylosujete". U profíků platí trochu jiná pravidla. Aktivní svalové skupiny mají narostlé a zpevněné a dokáží přesně časovat doskoky, takže se s pružinami neperou a celkový pohyb působí přirozeně. Mohou si dovolit bouchat +40 kilo. Přesto se ničí, jako všichni vrcholoví sportovci.

4) Jsem tele, asi se zabiju... Pokud si něco takového o sobě myslíte, začněte v půjčovně nebo si sežeňte kurz s instruktorem. Vyplatí se to. Pokud si věříte, není čeho se obávat. Člověk, který ví co prodává a sám skáče, Vám k chůdám přihodí školu skákání nebo něco podobného a navíc, chůdy Vás samy do dalšího levelu nepustí. Dokud se nenaučíte chodit, nebudete běhat. Dokud se nenaučíte běhat, nebudete skákat atd...až po freestyle. Kdo dělá freestyle na vyšší úrovni, samozřejmě riskuje život. S kolem také můžete dělat salta a předpokládám, že nic takového neprovádíte, jinak by jste nebrouzdali po těchto stránkách. Tak proč se bát lehkého skákání na chůdách. První den si k sobě vezměte pomocníka.

5) Očekávání pádu je horší než pád samotný. Pokud máte správně nastavený podkolenní oblouk (žádné zálepky a jiné freestylové hovadiny) a nasazené chrániče dlaní a loktů, nemusíte se ničeho obávat. Každého to jednou čeká, protože se přecení. Čím dříve, tím lépe. Jakmile člověk jednou spadne, zjistí, že to nic není a od té doby se pohybuje mnohem volněji. Pohyb je to, co nás dělí od země. A navíc, kdo nepadá, skáče pod své možnosti. S dalšími a dalšími naskákanými hodinami Vám poroste sebevědomí, chůdy srostou s nohami a vy začnete děsit okolí svými dovednostmi. A když se Vám po x měsících náhodou stane, že sebou plácnete, půjde o krásný koordinovaný pád jako do peřin... nebo v případě freestylu může jít také o Váš poslední pád. Je jen na Vás, jak ke skákání přistupujete. Já jsem se zamiloval do stiltballu (modifikovaný fotbálek) a terénních výběhů s občasným poskákáním. Figury mi přestaly bavit po pár hodinách a vracím se k nim 2x do roka, když se nás sejde málo na hru.

6) Děti jsou samostatnou kapitolou. Většina nemá pud sebezáchovy a proto nepadá. Když už spadnou, jsou jako z gumy a nic se jim nestane. Až teprve při práci s dětmi na chůdách jsem pochopil, jak v nich dospěláci vytváří bloky, které mají sami. U dětí jsou důležité jen dvě věci. První je odpovídající tvrdost pružin, aby se nepřetěžovaly a druhá, pokud skákají na asfaltu dejte jim chrániče dlaní. O víc se starat nemusíte. Za deset minut se od nich začnete sami učit. Vlastně je tu ještě jedna věc, ale ta se týká spíše doprovodu. Buďte nelítostní a nenechávejte děti, aby se do Vás z počátku věšely. Jednak se nic nenaučí a pak, vy budete za hodinu úplně hotoví.

7) Jaké chrániče tedy potřebuji? Pro začátek stačí chrániče dlaní, loktů a v případě, že Vás tlačí podkolenní oblouk, tak i nějaké volejbalovky pod něj. Po pár odskákaných hodinách se posunete buď do freestylu a zadotujete helmu a chránič páteře nebo se posunete ke stilballu a blbnutí, a chrániče sundáte úplně. Slabší nátury si ponechají chrániče dlaní.

8) Kde a jak skákat? Pro začátek suchý tvrdý povrch. Ideální vyschlý posekaný trávník nebo asfalt. S postupem času přejdete do terénu, který je kapitolou sám o sobě. Jiné techniky využijete na písku, jiné na kamení a na rozblácené cestě půjdete s minikrůčky, jako byste měli něco strčeného v zadnici. Z kopce nedělejte žádné kroky do dálky, jen lehce zvedejte kolena. Do kopce pořádně zvedejte kolena a pořádné krokujte. Triky provádějte pouze na suchém a rovném povrchu.

Dobrá rada na závěr: Ať děláme, co děláme a chceme, či nikoli, v našich životech funguje myšlenková (rezonanční) gravitace. Jinými slovy přitahujeme to, čeho se bojíme. Obavy nejsou na místě. Po pár hodinách se svým začátkům pořádně zasmějete.

______________________________________________________________________________________________________

půjčovna skákacích chůd

zakázková malba 3D pláten

dárkové poukazy sportiness

kurz přežití v přírodě