Sportiness CZ - Skákací chůdy

První den

Tak jsem se konečně dočkal!

   Mám vlastní, vytoužené skákadlo :))) Nebudu nikomu nic nalhávat. Rozerval jsem krabici, vyházel chrániče, CDéčko i manuál, vykašlal jsem se na celou školu skákání, manuál a seřizování, strhnul jsem ochrannou bublinkovou fólii na pružinách, igelity na chrániči kolen a hned jsem se začal soukat do Skyrunnerů. Byly nádherné. I když jsem je již viděl ve výloze, přesto mě překvapilo jejich robustní zpracování. Nemohl jsem se dočkat, až se na ně postavím. Pár sekund mi trvalo, než jsem se zorientoval v upínacích páskách. Rychle, ale pečlivě jsem je poutahoval a už jsem cítil, že přichází dlouho očekávaný okamžik.
   I když jsem se hodně snažil, tentokrát jsem nebyl první. Koutkem oka jsem zahlédl kamaráda Luboše, jak už stojí na svých a opírá se o zeď stavení. Když jsme plánovali, že zainvestujeme do skákadel, velmi sebejistě tvrdil, že z nich nikdy nespadne. Tenkrát jsem se smál, ale to jsem ještě nevěděl…
   Postupně z něj začalo vylézat, že jako malý chodil na chůdách, a že mu to skutečně šlo. Radikálně odmítnul koupit helmu. Stále jsem si myslel, že je blázen a hazardér se zdravím, ale když jsem na vlastní oči viděl, jak se za 5 sekund rozešel, sám, bez pomoci, tak jsem prostě neměl slov.
   Nejhorší bylo, že mezitím jsem se i já postavil, a že bych se cítil nějak "pevný v kramflecích", tak to bych rozhodně, ale rozhodně říci nemohl. V hlavě jsem si začal vybavovat chytré rady ze školy skákání a s důkladnou oporou zdi jsem začal pochodovat na místě. Musím říct, že jsem první okamžiky nevěděl, jak se na tom stroji má správně našlapovat, protože patka je pod úhlem.
   To už ale Luboš poskakoval druhé kolo po zahradě. Jeho styl plynule přecházel z dětských krůčků na velmi dospěláckou chůzi. Co naplat, má pohybové nadání a smysl pro koordinaci pohybu. Pořád jsem nemohl pochopit, jak na tom může sám chodit, až mi to nedalo, pokusil jsem se vyrazit a hle… normálně jsem se rozešel. Dobře jsem si uvědomoval, že musím zvedat kolena, abych nešoupal skákadla po zemi. Z toho plyne první ponaučení - obavy nejsou na místě. To vše se událo ve třech minutách.
   Když jsem studoval materiály o skákadlech, celkově všechny informace směřovaly do konečného závěru, že každý je za hodinu schopen sám chodit na skákadle. Toto mohu jedině potvrdit. Mně, pohybovému antitalentovi, který háže bowlingové koule jedině za sebe, na fotbale místo do míče kope do spoluhráčů, pokud se zrovna neválí na zemi a jediný plavecký styl, který ovládá, je kámen, to trvalo 3 minuty!
   Pokrok se nedal zastavit. Za deset minut jsem už popobíhal, v jedenácté minutě přišel první pád. Pád úplně v pohodě. Dokud jsem se nepokusil vstát, ani jsem nevěděl, že mám na sobě skákadla. Vstát sám, to je kámen úrazu. Myslím, že to mi ještě chvilku nepůjde. Je to jen o technice. A vzhledem k tomu, že pádů je opravdu málo, tak to není pořádně kdy vypilovat, ale neva. Ještě, že jsem měl při sobě mojí bdělou, perspektivní přítelkyni, která mi dokáže vždy a v pravý čas podat pomocnou ruku. Bez ní bych to asi uprostřed prázdna nedokázal. A sundat z nohou skákadla, to by byla pro chlapa prohra.
   Kdybych věděl, že druhý den nebudu trénovat, skákal bych do teď, ale četl jsem mnoho upozornění na možnost přetrénování se a důležitost přestávek při tréninku, takže jsem to nehrotil a pohopsával jsem jen půl hodinky. Během té doby jsem upadnul ještě jednou a opět jako do peřin. Možná už jsem v životě tolikrát upadnul, že mi to ani nepřijde, ale musím říct, že první lekce se obešla absolutně bez zranění.
  Kromě jediného …Verča si natáhla Skyrunnery až po nás. Měl jsem o ní trošku obavu a chtěl jsem jí v začátku pomoct. Když jsem jí postavil, ušel jsem s ní asi 20 metrů, pak se pustila a já už se jenom divil (a styděl). Oba nás s kámošem absolutně strčila do kapsy. Jestli my jsme za deset minut popobíhali, tak ona už skákala. Hanba mi začala ťukat na rameno a když jsem viděl, jak se opřela o kmen stromu a začala hopsat do metrové výšky na místě, ozvala se i uražená mužská ješitnost. Tohle je otevřené vyhlášení války! Jestli udělá salto dřív než já, tak se půjdu rovnou zahrabat …a po městě budu chodit jenom kanálama. Aby toho nebylo dost, tak se náhodný přihlížející, letitý moudrý kmet, na mě otočil a se slovy: "Podívej se jak skáče, dej si pozor, aby tě neodskákala…" se mi vysloveně vysmál rovnou do xichtu.

Závěr:
- naprosto super sportovní vybavení …zábavné, aerobní, pro každého,
- zpočátku se zdají být boty trochu těžké, ale tento pocit rychle odezní, jakmile se člověk uvolní a chytne rytmus pružin,
- pády jsou v pohodě …alespoň prozatím …uvidíme, jaké to bude na chodníku, přece jenom travička je měkoučká a heboučká,
- opravdu se na tom dá skákat, jsem úplně nadšený :o),
- nevím, zda je moje přítelkyně výjimka, ale zatím se zdá, že ženy mají pro skákání mnohem lepší vlohy než muži.

Zítra ráno razíme na trénink kolem Boleveckého rybníka, tak jsem zvědavý, jaké dobrodružství nás čeká.

Další den >